Karl (též Carl) Franz / Karel František Brantl (1801–1871)

     Brantlovy kresby českých hradůlogo

K. F. Brantl, narozený 14. září 1801 v Žamberku, vystudoval pražskou polytechniku (Polytechnisches Institut in Prag), jeho úředním působištěm byl Nový Bor (1820–1824) a Doksy (1824–1843), kde pracoval jako kontrolor při výstavbě silnic; roku 1843 se přestěhoval do Prahy a napříště pracoval jako stavební inženýr u státních drah; v 60. letech se potom odstěhoval do Vídně a zde 25. května 1871 zemřel. Brantl byl jedním z celé řady osob, jejichž koníčkem se stala historie a obory související, často vzdálené jejich profesní činnosti. Dokladem je jeho členství v Archeologickém sboru Národního muzea, založeném roku 1843, publikace o hradu Bezdězu (1831), ale především pak poměrně rozsáhlý soubor jeho kreseb českých hradů. K. Král (1996) uvádí, že kolem roku 1840 jich měl na 400 a připravoval dokonce samostatnou publikaci, k jejímuž vydání ovšem nikdy nedošlo. Svou roli tu snad sehrála skutečnost, že právě v té době přistoupil k vydávání svých Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser Franz Alexander Heber (1815–1849). V důsledku jeho předčasné smrti však dílo, jehož v krátkém čase let 1843–1849 vyšlo plných 7 svazků, zůstalo torzem. Právě zde Brantl uplatnil část svých kreseb, jež posloužily jako podklad pro zhotovení rytin. Technické a současně i výtvarné nadání následně zúročil i v komerčně zjevně úspěšné (jak svědčí dvojí vydání) publikaci Panorama der Eisenbahn und Schiffahrt zwischen Prag und Dresden / 2. vyd. pod názvem Prag-Dresdner Panorama für Touristen der Eisenbahn und Dampfschifffahrt (nedatovaný tisk spadá do 50. let 19. století). Na titulním listu je Brantlův podíl uveden slovy: „Nach der Natur gezeichnet von Karl Brantl, k. k. Ingenieur der östlichen Staatsbahn“ (již od 17. století rozšířené a Brantlem zjevně oblíbené „Nach der Natur gezeichnet“ najdeme i na řadě jeho kreseb) a jeho obrazová mapa krajiny, jíž vedla železnice a vodní cesta mezi Prahou a Drážďany (tj. v úseku Praha – Mělník krajina na obou březích Vltavy a dále pak Labe) představuje dnes snad vůbec nejznámější Brantlovo dílo (především Brantlův panoramatický pohled na Negrelliho viadukt byl opakovaně reprodukován).

Stavební inženýr K. F. Brantl byl jedním z nadaných kreslířů vrcholné doby hradního romantismu, jehož počátky sahají k přelomu 18. a 19. století a albům Meissnerovým a Wolfovým. Brantlovy kresby vznikaly v době, kdy vychází Kunikeho Malerische Darstellung … (1833–1835) a souběžně i s „hrady spatřenými“ Karla Hynka Máchy (1810–1836), přičemž vyobrazení některých hradů máme k dispozici z ruky obou mužů a nabízí se možnost porovnávat způsoby jejich „vidění“ a zobrazování (objevila se dokonce hypotéza, že právě Brantlovy kresby Máchu inspirovaly). Ve své práci Brantl dovedl skloubit nadání technické a umělecké, a byť ve druhém směru neprošel školením, jeho kresby mají dodnes svůj půvab a ovšem i dokumentární hodnotu. V Heberových Böhmens Burgen ... se objevila jen nevelká část jeho díla (i tak ale jde o plné tři desítky kreseb, jež posloužily jako podklady pro rytiny). Jednak proto, že samy Böhmens Burgen … jsou torzem a na řadu lokalit se vůbec nedostalo, ale také z toho důvodu, že i lokality, které Brantl kreslil, bývají zastoupeny kresbami jiných autorů, především samotného F. A. Hebera (příkladem může být ze severních Čech Helfenburk a Ronov u Úštěku, Vítkovec a tzv. Vřísek u Zahrádek, Brantlem označovaný jako Žižkenberg a Heberem jako Žižkenschloss, ze středních Čech potom Karlštejn, Levý Hradec či Zbořený Kostelec; jen částečně se využilo Brantlových podkladů např. u Bezdězu, Kyšperka, Gutštejna atd.; naproti tomu ze čtyř rytin hradu Střekova byly tři zhotoveny dle kreseb Brantlových). Současně je potřeba říci, že v Heberově díle jsou publikovány i Brantlovy kresby, jejichž originály dnes k dispozici nemáme, resp. místo jejich uložení mi není známo (ze severních Čech Roimund, Český Dub, Trosky, Stohánek, Vranov / Malá Skála, ale také lokality Harasov / Krvomlejn a Wildthal, dále Žirotín a Kalich v severozápadních Čechách – dvojici kreseb Kalicha v Sedláčkově pozůstalosti doplňuje rytinu publikovanou u Hebera, ze středních Čech pak Velké Horky a posázavské Chřenovice, z východních Čech Kunětická Hora, Pardubice anebo Lichnice).

Kolekce uložená v Historickém ústavu AV ČR, kterou na tomto místě kompletně zpřístupňujeme badatelské veřejnosti, zahrnuje na 120 vyobrazení českých hradů na zhruba 80 listech; oproti někdy existujícím 400 vyobrazení (dle údaje K. Krále, jehož původ mi není znám) by šlo o necelou třetinu, v kontextu dnes dochovaného Brantlova díla je to však soubor zdaleka nejpočetnější. Jednotliviny se nacházejí i v dalších institucích, především v pražském Národním muzeu, kde jsou uloženy kresby Helfenburka u Úštěku (1830), Kamýku (u Litoměřic), Kosti (1830), Mladé Boleslavi (1830), Ralska, Sloupu (1830), Tolštejna (1830) a Valečova (hrady Helfenburk, Sloup a Tolštejn jsou zastoupeny i v kolekci v Historickém ústavu), kresby Černíkovic a Rychnova nad Kněžnou najdeme v pražské Národní galerii. Vyobrazení hradů jsou zpravidla zasazena v užším či širším rámci krajinného panoramatu, v případě nejznámějších hradů v kolekci zastoupených (např. Karlštejn, Křivoklát, Bezděz či Střekov) někdy přímo předjímajících pozdější ikonické úhly zobrazení, známé z pohlednic vlastně dodnes. Soubor vznikal zhruba v letech 1827–1842 (tento interval je mechanicky odvozen z nejstaršího a nejmladšího data), většinou jde o kresby nedatované (datována je jich zhruba čtvrtina) a zpravidla také nesignované. Nic to nemění na skutečnosti, že ne-li zcela (u některých jednotlivin lze mít pochybnosti, že se skutečně jedná o Brantlovu ruku), tedy velkým dílem jde evidentně o kresby Brantlovy. Z hlediska geografického rozptylu leží těžiště souboru zcela jednoznačně v severních Čechách, z ostatních částí Čech jsou to jen doslova jednotliviny (i tato skutečnost nabádá k obezřetnosti v případě nesignovaných položek vzdálených severočeské oblasti, byť ojediněle máme autorství doloženo jinak – příkladem může být nesignovaná kresba hradu Gutštejna, na základě níž vzniklá rytina publikovaná v 7. svazku Heberových Böhmens Burgen … je signována a dokonce i datována: „Aufgenommen v. K. Brantl 1836“). Jak z hlediska chronologického tak i geografického vidíme zřetelný odraz Brantlových životních osudů: výraznou převahu mají v kolekci hrady v dosahu jeho severočeských působišť (Nový Bor, Doksy), nejmladším datem v rámci souboru kreseb přicházejícím je rok 1842, což zjevně není náhodné, uvážíme-li, že roku 1843 se přestěhoval do Prahy. Z let bezprostředně následujících najdeme v Heberových Böhmens Burgen ... ještě např. Kunětickou Horu a Pardubice, Brantlem kreslené roku 1845.

Kresby tvořící kolekci uloženou v Historickém ústavu jsou vyvedeny na papírech různých formátů i typů (od kartonů až po relativně tenké listy), některé jsou využity jednostranně a jiné oboustranně, setkáme se dokonce s případy, kdy již hotová kresba byla rozříznuta vedví a čisté rubní strany byly využity pro (dvě) kresby jiné (např. sign. X7b a X11b, z nichž lze zpětně sestavit celek). I ze souboru samého je evidentní, že z hlediska někdejšího celku se jedná o torzo – tomu nasvědčuje již jen někdejší číslování (nejvyšší položkou je č. 147), kde v řadě množství čísel chybí; zhruba 20 kreseb potom přichází na listech nečíslovaných. Není známo, kdy ke ztrátám došlo, resp. jakými cestami osudu a v jakém rozsahu se soubor dostal do rukou Augusta Sedláčka, resp. do jeho pozůstalosti. Jisté je však tolik, že v tomto směru byl osud k Brantlovu dílu kromobyčej příznivý: právě díky tomu, že spolu s ostatní Sedláčkovou vědeckou pozůstalostí (kartotéky, sešity, odborná část knihovny) byla kolekce kreseb převedena na Státní ústav vydavatelský (předchůdce dnešního Historického ústavu AV ČR), zůstala nezanedbatelná část Brantlova odkazu zachována.

            Bez ohledu na podíl deperdit, resp. procento dochování ve vztahu k někdejšímu stavu, můžeme s jistotou konstatovat, že výpovědní hodnota kolekce uložené ve fondu Pozůstalost Augusta Sedláčka v Historickém ústavu AV ČR je nemalá, a to v několika směrech: na prvém místě pochopitelně z hlediska jednotlivých zobrazených lokalit, kdy jde o jedna z nejstarších (a v případě méně známých lokalit vůbec nejstarší) vyobrazení. Dokumentární hodnota Brantlových kreseb je na svou dobu evidentně vysoká, jakkoli i zde nepřehlédneme nezbytnou míru stylizace i zjednodušení; v některých případech hrady tvoří součást širokých krajinných panoramat, přičemž limitovaná výpověď jejich drobných vyobrazení je kompenzována možností vhledu do kulturní krajiny. Jen nevelká část kreseb v kolekci zastoupených byla publikována v podobě rytin, což mělo pochopitelně poměrně zásadní dopad na jejich znalost a možnosti badatelského využití; současně pak v případě těch kreseb, na základě nichž rytiny vznikly, máme vzácnou možnost nahlédnout takříkajíc do zákulisí grafické práce, řečeno zcela konkrétně porovnat Brantlovy originální kresby s podobou rytin, vzniklých na jejich podkladě a otištěných v díle Heberově (např. západočeský Gutštejn anebo severočeský Sloup). 

            Jsme přesvědčeni, že zpřístupnění kreseb českých hradů od Karla Brantla veřejnosti nejen rozšíří možnosti jejich badatelského využití ve směrech shora naznačených a případně i dalších, ale současně chce být připomenutím jeho poněkud (a v každém případě neprávem) pozapomenutého příspěvku české kastelologii (zapomnění, v něž Karl Brantl obecně upadl, naznačuje již jen prostý fakt, že pozornost jeho životu a dílu byla dosud věnována pouze ve slovníkových heslech, přičemž např. v Ottově slovníku naučném není vůbec zastoupen). Konečně pak je digitální zpřístupnění formou ochrany historického kulturního dědictví – badatelským účelům napříště poslouží digitalizáty, zatímco originály budou předkládány pouze v odůvodněných případech.

 

Robert Šimůnek

 

Bibliografická poznámka:
        Carl BRANTL, Die Ruine des Berges Boessig, Prag 1831 (s trojicí litografií dle Brantlových předloh), digitalizát: https://books.google.cz/books?id=AnZeAAAAcAAJ&dq=karl+brantl&hl=cs&source=gbs_navlinks_s (obrazové přílohy naskenovány neúplně).
        Adolf Bedřich Kunike, Malerische Darstellung aller vorzüglichen Schlösser und Ruinen der Österreichischen Monarchie nach der Natur von mehreren Künstlern gezeichnet und lithographirt, Wien [1833–1835].
        Franz Alexander HEBER, Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser I–VII, Prag 1843–1849.
        Karl BRANTL – Jos. RYBIČKA, Prag-Dresdner Panorama für Touristen der Eisenbahn und Dampfschifffahrt, 2. Auflage, Prag b.d. (50. léta 19. století, cca 1857/1858), digitalizát: http://www.digitalis.uni-koeln.de/Prag/prag_index.html.
        Prokop TOMAN, Nový Slovník československých výtvarných umělců I. A–K, Praha 1947, s. 91 (meritem je zmínka o kresbách Mladé Boleslavi a Kláštera Hradiště nad Jizerou s datací 1830 a kresbách Kosti a Kamýku, prezentovaných na nespecifikovaných výstavách v letech 1923 a 1932 – v kolekci v Historickém ústavu se nachází kresba nadepsaná „Kloster gegen Westen“ s datací na rubu 1830, ostatní tři kresby jsou uloženy v Národním muzeu).
        I. BUKAČOVÁ – J. MILER, František Alexandr Heber, in: Ročenka Klubu Augusta Sedláčka 1985, s. 5–24 (Heberův životopis a soupis lokalit obrazem zastoupených v Böhmens Burgen …, s uvedením autorského podílu jednotlivých Heberových spolupracovníků, tj. včetně Brantla).
        Bohumír MRÁZ, Karel Hynek Mácha: Hrady spatřené, Praha 1988.
        K. KRÁL, Brantl, Carl (Karel F.), in: Saur Allgemeines Künstler-Lexikon. Die bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, Band XIII. Bordalejo – Braun, München – Leipzig 1996, s. 653–654 (autor na jedné straně hovoří o někdejších 400 kresbách, poté o jejich osudu: „Die meisten seiner Zchngn (Feder) und Aqu. sind verschollen“, ovšem z dochovaných poněkud paradoxně zmiňuje pouze kresby Černíkovic a Rychnova z Národní galerie, kolekce Brantlových kreseb v Historickém ústavu a Národním muzeu neeviduje).
        http://www.hrady-zriceniny.cz/s-brantl.htm (náhledové fotografie Brantlových kreseb uložených v Národním muzeu v Praze a rytin zhotovených dle Brantlových podkladů, především v Heberových Böhmens Burgen …, ale i některých dalších dílech; vedle Brantlovy vlastní knihy o Bezdězu zde najdeme i zdánlivé kuriozum v podobě kolorované rytiny západoslovenského hradu Lednica z roku 1841 – je snad dokladem tehdejší Brantlovy cesty do Uher, a není tedy vyloučeno, že součástí Brantlova díla budou i další ungarika, resp. slovacika).
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Brantl.